První setkání ....
Jako dítko školou povinné jsem velmi prahla po čtyřnohém kamarádovi. Jelikož mé žadonění nebylo doma nikdy vyslyšeno, chodila jsem venčit alespoň pejsky sousedů a známých z okolí, a úspěšně jsem rozmnožovala svoji farmu angorských křečků.....:)
V osmé třídě jsem i přes protesty rodičů přinesla domů štěňátko trpasličího pinče, které se později stalo miláčkem rodiny. Toníček se dožil úctyhodných 16ti let.
Ke svým 18tým narozeninám jsem dostala knižní novinku - Velkou knihu o psech. Dodnes si pamatuji stranu 42, kde mě naprosto uchvátil nádherný pes s pruhem na zádech - Rhodéský Ridgeback. Překulilo se pár let, dostudovala jsem, vdala se a narodil se mi syn Ondřej.
Psal se rok 1994, když jsem začala sbírat střípky informací o tomto plemeni. V té době jich však bylo velmi pomálu. Má touha po štěňátku Rhodéského Ridgebacka prudce stoupala, tím více... čím více jsem o něm věděla.
V roce 1997 nám náhodou přišel do rukou inzerát. Bez váhání jsme vyrazili na cestu a navštívili chovatelskou stanici, která inzerovala štěňátka. Měli jsme možnost prohlédnout si dospělé ridgebacky, včetně novopečené maminky. Setkání bylo nad očekávání a brzy bylo rozhodnuto. Za pár týdnů jsem si vezla domů svoji první malou fenečku tohoto překrásného plemene ...svého prvního " Afrického lvího psa "
♥ ... svůj velký sen ... ♥
Dnes mohu s radostí říct, že mě Rhodéský Ridgeback naprosto uhranul. Stále se učím a zajímám o plemeno, o chov, jeho využití, výcvik a výchovu štěňat i dospělých psů. Našim štěňátkům vždy vtiskáváme základní zvyklosti poslušného a čistotného pejska, aby z nich měli noví páníčkové jen a jen radost. Každý vrh pečlivě zvažuji a plánuji, štěňátkům se vždy věnuji 24 hod denně. V době, kdy máme štěňátka nechodím do práce.
Velké díky patří hlavně mému manželovi a jeho svaté trpělivosti, že mi veškerou činnost okolo ridgebacků umožňuje. Pracuji v chovatelském klubu a snažím se přispět svými poznatky a zkušenostmi novým majitelům a chovatelům RR.
